Stagnace české ekonomiky ...důvod k blbé náladě

paroubek ilustrace 24.jpeg

4.1.2025 14:19

Prezident ve svém novoročním poselství tak trochu oblboval své spoluobčany tím, když říkal, že není důvod k blbé náladě. Když si odmyslím zoufalé výkony vlády Petra Fialy a jednotlivých jejich členů, je důvod blbé nálady možné vidět především v oblasti ekonomiky. A jejího pravděpodobného vývoje v novém roce 2025.

Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ), česká ekonomika rostla ve 3. čtvrtletí 2024 meziročně o 1,4%. Celkem bych si tipnul, že při dalším zpřesnění ze strany ČSÚ, dojde ke snížení tohoto i tak nepříliš příznivého čísla, charakterizujícího minimální hospodářský růst ve 3.čtvrtletí minulého roku. Růst české ekonomiky v minulém roce se tak bude pohybovat nejspíš tak do jednoho procenta.

Haruspikové českého ministerstva financí odhadli hospodářský růst Česka v letošním roce (2025) na 2,7%. Na tento hospodářský růst jsou zkalkulovány také příjmy státního rozpočtu na rok 2025. Od začátku, když se toto optimistické hausnumero objevilo, jsem přehnaný a povinný optimismus MF ostře kritizoval.

Otázka zní, proč by vlastně mělo v tomto roce docházet k hospodářskému růstu? Tak především, německá ekonomika zaznamená stagnaci a možná spíše mírný hospodářský pokles. S německou ekonomikou je ta česká vázána tisícerými pouty. Třetina naší obchodní výměny je právě s Německem. To je prostě historická danost, kterou nezměníme. Německá ekonomika se zatím nedokázala vyrovnat s tím, že se tak trochu i díky nepříliš bystrým německým politikům, zbavila dovozu levných ruských surovin pro svůj průmysl. To znamenalo značný nárůst cen vstupů německého průmyslu, a tedy pokles jeho konkurenční schopnosti na světových trzích. Dokladem tohoto nepříznivého vývoje je především situace vlajkové lodi německého průmyslu, firmy Volkswagen. Prostě, německá prosperita v posledních desítkách let byla závislá rozhodující měrou na dovozu levných ruských surovin. Teď, místo levného plynu pro svůj průmysl, dováží Němci podstatně dražší LNG plyn americký či jiný. A také ceny průmyslových kovů a zemědělských komodit unisono vzrostly.

Němci mají na krku do budoucna také vyšší vojenské výdaje, kterých se dožadují Američané, respektive jejich politický a vojenský derivát, jímž je bruselská centrála NATO. Němci jsou jednou ze zemí NATO, která velmi silně neplní závazek dvou procent výdajů na zbrojení ze svého HDP. Němci chápou, že je to silný zásah, nejen do jejich státního rozpočtu, ale zejména do možnosti výdajů v oblasti veřejných služeb. Jinak řečeno, při stagnaci příjmů státního rozpočtu Německa je možné očekávat, poté co Německo začne snaživě plnit tento nesmyslný závazek, pokles výdajů v oblasti zdravotnictví, školství, v sociální oblasti a vlastně ve všech dalších oblastech státních výdajů. To neustojí s přehledem žádná německá vláda, ani vláda velké koalice CDU/CSU plus SPD, kterou lze očekávat po únorových volbách do Bundestagu.

V Česku existují jen omezeně vnitřní faktory, ovlivňující pozitivně dynamiku hospodářství. Panuje pesimismus, pokud jde o objednávky průmyslu v nejbližších týdnech. Vláda neděla nic pro to, aby posílila hospodářský růst podpůrnými, intenzivními programy. Např. v oblasti výstavby komunálních bytů.

Také spotřebitelská poptávka nevypadá růžově. Češi reagují velmi citlivě na inflaci. Pokud inflace bude atakovat i letos výši tří procent, nelze očekávat nijak přehnaný růst spotřeby obyvatelstva.

A ještě tady číhá skryté nebezpečí v nové, nevypočitatelné americké administrativě prezidenta Trumpa. Podle Trumpových slov, které je potřeba brát velmi vážně, musí Evropa zvýšit odběr drahého LNG plynu z USA. A pokud tak neučiní, zavedou USA pod jeho vedením dodatečná cla na dovozy evropského zboží do USA. Cílem Trumpa je snížit schodek obchodní bilance USA mj. se zeměmi EU. Z toho vyplyne, že EU bude mít starosti kam uplacírovat své zboží, které se neuplatní na americkém trhu. To bude znamenat pokles výroby v Evropě, růst inflace a problémy. A k tomu ještě přistupují nablblé představy řady evropských a českých politiků, že musíme vydávat podstatně více na zbrojení, nežli dosud. To by v českém případě znamenalo, namísto letošních necelých 160 miliard korun, během pár let přejít až ke 240 mld. Kč, což by naplnilo snový cíl centrály NATO v Bruselu, na úroveň 3% HDP.

Shrnuto a podtrženo, Česko bude letos rádo za hospodářský růst mezi nulou a jedním procentem. A to bude generovat zj. stagnaci životní úrovně českého obyvatelstva.

Jiří Paroubek

vasevec.info